Střípky vzpomínek žáků 9. ročníku
Co jsme zažili ve škole
Stalo se to asi v páté třídě, v den, jako každý jiný. Seděli jsme v lavicích a čekali na příchod učitelky. Když stále nepřicházela, začali jsme vymýšlet, co uděláme. První nápad měla spolužačka Vendy, vymyslela, že se schováme a třeba až přijde učitelka, tak si nás nevšimne. Takže většina třídy se schovala pod lavici, někdo se schoval za skříň a někdo i pod učitelský stůl. Napjatě jsme čekali, ale po pěti minutách už to mnohé přestalo bavit a hladina hluku se stále zvyšovala. Potom jsme usoudili, že hodina bez učitelky je sice docela fajn, ale není to ono. Část třídy se nudila a byla zticha, ale zbytek dělal rámus. Pak se rozhodlo, že se půjdeme připomenout. Někteří byli sice proti, ale většina souhlasila, a tak jsme se sebrali a šli jsme jako dav do kabinetu oznámit, že k nám nikdo nepřišel. Tak jsme zjistili, že naše učitelka odjela někam s jinou třídou a nikdo náhradní k nám už nepřišel. To se teď změnilo.
Nakonec jsme dost litovali, protože náhradní paní učitelka přinesla asi čtyři pracovní listy, takže o práci jsme měli do konce hodiny postaráno.
Julie Čulíková, žákyně 9. ročníku
O paní učitelce Bušové a o tom, jak nás už 4 roky provází
Paní učitelka Bušová se stala naší třídní v šestém ročníku, v roce 2013. Doslechly jsme se o ní, že je hodně přísná, a proto jsme z ní už dopředu měli respekt. Na konci prázdnin jsme 2013 jsme z toho byly už úplně „vynervované“. První den, když jsme přišli do třídy, tak se nám paní učitelka představila a oznámila nám, že bude naší třídní učitelkou až do 9. ročníku. A tak jsme se vážně zděsily. Naštěstí už brzy jsme poznaly, že zbytečně. Paní učitelka Bušová nás provedla školním rokem velice dobře, teda pokud ji kluci nevytočili..
Příští rok už jsme i věděli, kdy má naše paní učitelka narozeniny, a tak jsme ji překvapili velkým nápisem na tabuli. Byla ohromená a usmívala se. Halloween jsme oslavili strašidelnými maskami, které nám naše třídní upřímně pochválila. Letos jsme už přišli jako velcí deváťáci. Na její narozeniny (poslední, u kterých jsme „její třída“), jsme jí způsobili šok. Oznámili jsme jí, že jsme rozbili tabuli. Paní učitelka přiletěla celá rozčilená do třídy, ale než stačila něco říct, všichni jsme zakřičeli: „Všechno nejlepší!“ a předali jsme jí kytičku a velký arch papíru, na kterém byly nalepeny naše fotky z doby, kdy jsme byli úplně malí a jak vypadáme teď a ke každému jménu byl i citát. Za naši paní učitelku Bušovou jsme velmi rádi!
Martina Malíková a Alena Malíková, žákyně 9. ročníku
Vzpomínáme s úsměvem
Když už teď jen vzpomínáme na naši bývalou paní ředitelku, Mgr. Ludmilu Ludvovou, vždy se musíme pousmát. Její hodiny chemie a její „hlášky“ jsou opravdu nezapomenutelné. Tak například, když přišla do hodiny s dobrou náladou, často si prozpěvovala a tím nás bavila tak, že se každý musel usmívat jako ona. Nebo když vyvolávala ke zkoušení a řekla: „Pojď blíž, ukážu ti Kroměříž“, následoval okamžitý výbuch smíchu. Mezi další nesmrtelné „hlášky“ patří: „Pojď k tabuli, neboj! Děti neberu a zříceniny nechávám turistům!“ A pokud někdo nevěděl učivo, tak uslyšel: „..a vědci se zasmáli a vlezli do zkumavek..“. Byla opravdu skvělá učitelka a nikdy na ni nezapomeneme. Její hodiny nás bavily, naučila nás a její humor byl originální a skvělý. Děkujeme za ty úžasné hodiny s Vámi!!!
Manohara Pribiš, Pavel Műller, žáci 9. ročníku
